V historii audiokazet existují tři jasné pilíře audiopásků, které zná každý: běžný Type I, vylepšený Type II a špičkový metalový Type IV. Mezi nimi se však na krátkou dobu objevil ambiciózní pokus o dokonalý hybrid, který měl přinést revoluci v kvalitě zvuku. Audiokazety Type III, známý pod označením Ferro-Chrome (FeCr), představoval technologický most, který se snažil zkombinovat to nejlepší ze dvou světů – hloubku a dynamiku železa s čistotou a detailem chromu.
Konstrukce těchto kazet byla na svou dobu mistrovským dílem vrstvení. Inženýři nanesli na základní vrstvu oxidu železitého druhou, velmi tenkou vrstvu oxidu chromičitého. Myšlenka byla prostá, ale geniální: spodní vrstva se měla postarat o silné basy a dynamiku, zatímco vrchní chromová vrstva měla zajistit krystalicky čisté výšky a snížit šum. Výsledkem měl být pásek, který by předčil tehdejší standardy a nabídl audiofilům nekompromisní zážitek i na přístrojích, které ještě neuměly plně využít čistý chrom.
Realita však byla komplikovanější, než slibovaly laboratorní testy. Hlavním kamenem úrazu se stala kompatibilita. Aby Type III fungoval správně, vyžadoval specifické nastavení předmagnetizace (bias) a ekvalizace, které většina tehdejších magnetofonů prostě neměla. Uživatelé tak často museli experimentovat s přepínači, což vedlo k nevyrovnaným výsledkům. Navíc se technologie Type II (Chrome) začala díky inovacím značek jako TDK a Maxell vyvíjet tak rychle, že výhody složitého dvouvrstvého hybridu brzy ztratily na významu. S nástupem nekompromisních kazet Type IV (Metal) v závěru 70. let byl osud „trojek“ definitivně zpečetěn.
Srovnání s jinými typy audiokazet
| Typ audiokazety | Materiál pásku | Kvalita zvuku | Odolnost proti přebuzení |
| Typ I | Oxid železitý (Fe2O3) | Nejnižší | Nejvyšší |
| Typ II | Oxid chromový (CrO2) | Vyšší než typ I | Nižší než typ I |
| Typ III | Směs Fe2O3 a CrO2 | Mezi typem I a II | Nízká |
| Typ IV | Kovový | Nejvyšší | Nízká |
Dnes je Type III pro milovníky analogu především vzácným sběratelským úlovkem. Protože se vyráběly jen relativně krátkou dobu (přibližně mezi lety 1973 a 1980) a mnoho výrobců je do svého portfolia nikdy nezařadilo, jsou tyto kazety na trhu s historickou technikou velmi ceněné. Mezi nejznámější zástupce patří modely od firem Sony, BASF nebo Agfa. Pro sběratele nepředstavují jen kuriozitu, ale hmatatelný důkaz éry, kdy byl vývoj analogového zvuku plný odvážných experimentů a hledání cest k dokonalé nahrávce, i kdyby to znamenalo jít proti proudu hlavních trendů.
