Když se dnes mezi sběrateli a fanoušky analogu stočí řeč na audiokazety, většina lidí automaticky začne skloňovat japonské giganty jako TDK, Maxell nebo Sony. Často se tak trochu nespravedlivě zapomíná na to, že hned za humny, v Německu, fungovala dvě obrovská chemická impéria, která psala dějiny magnetického záznamu. Zatímco BASF sázela na technologickou preciznost a později na čistý chrom, její největší rival, koncern Agfa, vsadil na mix skvělé spolehlivosti, nezaměnitelného evropského designu a něčeho, co bychom dnes nazvali dokonalým marketingem pro mladou generaci.
Agfa rozhodně nebyla žádným chudým příbuzným z okraje trhu. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřila v evropských domácnostech k naprostému standardu. Každý, kdo v té době vyrůstal, si okamžitě vybaví jejich ikonickou barevnou sérii, která kromě fialové, červené, žluté a zelené vkladky měla stejně tak barevnou krabičku. Tento vizuální styl byl naprosto geniální – v záplavě tehdejších konzervativních šedých a černých balení kazety Agfa v regálech obchodů doslova svítily a přitahovaly pozornost.
Zdaleka to ale nebylo jen o líbivém obalu. Agfa přinesla do světa magnetofonových pásků několik zásadních věcí. Tím největším hitem byl model Agfa Ferrocolor. Tato kazeta typu I sice patřila do základní kategorie Normal, ale stala se naprostou legendou. Byla totiž neuvěřitelně robustní, snesla i méně šetrné zacházení v tehdejších levnějších magnetofonech nebo walkmanech a měla velmi specifický, teplý zvukový charakter, který skvěle seděl tehdejší popové a rockové muzice. Pro spoustu lidí to byla vůbec první kazeta, na kterou si v životě nahráli písničky z rádia.
Pro náročnější posluchače pak Agfa vyvinula řady jako Superchrom nebo později prémiové Pure Metal. Zejména chromky od Agfy měly skvělou pověst, protože německá chemička dokázala vyvinout magnetickou vrstvu, která nabízela fantastickou dynamiku na výškách a minimální šum, což bylo v době před masovým rozšířením digitálních formátů klíčové. Když dnes po čtyřiceti letech vybalíte ze staré krabice tehdejší lepší Agfu, je obrovská šance, že bude hrát stejně čistě jako v den, kdy ji někdo poprvé vložil do kazeťáku.
Výroba audiokazet Agfa sice skončila na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy magnetickou divizi pohltil koncern BASF, ale jejich příběh tím neskončil. Dnes zažívají tyto pásky obrovskou renesanci na sběratelském trhu. Sehnat původní, ještě zabalené kazety je čím dál těžší a jejich cena neustále roste. Nejde už jen o samotný pásek a zvuk, ale o kus hmatatelné nostalgie a vzpomínek na dobu, kdy se hudba nesháněla na jedno kliknutí, ale musela se poctivě „ulovit“ a nahrát.
Nabídku audiokazet AGFA na našem eshopu si můžete prohlédnout zde.
